Jak udělat z mobilu detektor kovů: Najde špendlíky v koberci i malý poklad

Když displej zapípá nad kobercem

Drobný šroubek spadne do hustého vlasu koberce a zmizí z dohledu. Vezmete telefon, pomalu s ním přejíždíte těsně nad povrchem – a najednou se ozve signál. Čísla na obrazovce vyskočí z 45 na 130, displej se rozbliká. Našli jste ho.

Jenže když totéž zkusíte se zlatým prstenem nebo kouskem měděného drátu, telefon mlčí. Hodnoty zůstávají beze změny, jako by tam nic neleželo. V čem je rozdíl?

Pasivní oko, které vidí jen magnetismus

Uvnitř každého moderního smartphonu pracuje tříosý magnetometr – senzor založený na Hallově jevu nebo magnetorezistenci. Jeho primární úkol? Řídit digitální kompas a navigaci. Reaguje na pasivní odchylky magnetického pole Země, jehož běžná intenzita se pohybuje mezi 25 a 65 µT.

Na rozdíl od profesionálních detektorů kovů typu VLF nebo PI v telefonu chybí vysílací cívka. Nevytváří střídavé elektromagnetické pole, nemůže v okolních objektech vyvolat vířivé proudy. Pouze naslouchá tomu, co už v prostoru existuje.

Dosah je navíc omezený: obvykle jen 1 až 5 centimetrů od těla přístroje. U masivnějších ocelových bloků se může natáhnout k deseti centimetrům, ale cokoliv pod silnou vrstvou omítky, betonu nebo v zemi zůstává mimo hru.

A co víc – samotný telefon ruší vlastní měření. Reproduktory a vibrační motorek generují magnetické pole, pouzdra s magnety nebo systém MagSafe data zkreslují ještě výrazněji. Přidejte elektrosmog z okolí a výsledek je jasný: hodnoty mohou skákat i tam, kde žádný kov není.

Železo ano, zlato ne – co telefon skutečně odhalí

Senzor reaguje výhradně na feromagnetické materiály: železo, ocel, nikl a kobalt. Zlato, stříbro, měď i hliník pro něj fyzikálně neexistují. Sliby aplikací, že z mobilu uděláte lovce šperků nebo mincí, jsou z pohledu fyziky nereálné.

Jeden uživatel popsal svou zkušenost takto:

„Zkoušel jsem aplikaci podle návodu na zdi v kuchyni, abym při montáži poličky netrefil vedení. Na železný hřebík přímo u povrchu to píplo, ale o kus vedle měděnou trubku ani kabel v chráničce vůbec nevzalo. Jako hračka na hledání spadlého šroubku pod gaučem dobré, ale na práci v domě nepoužitelné a nebezpečné.“

Aplikace není certifikovaným nástrojem pro revizi staveb. Nezachytí plastové trubky, neaktivní měděné vodiče ani hliníkové lišty. Spoléhat se na ni před vrtáním znamená riskovat poškození instalací nebo úraz elektrickým proudem. Profesionální detektory vedení navíc dokáží rozpoznat střídavé elektrické napětí (50 Hz) pod proudem – telefon tuto schopnost nemá.

Hračka pro zvědavce, ne nástroj pro řemeslníky

Odborníci na fyziku měření potvrzují: magnetometr v telefonu je pasivní senzor dimenzovaný pro kompas a navigaci. Zaznamenává jen deformace magnetického pole způsobené feromagnetickými materiály.

Pro nadšence je to zajímavá hříčka – pomůže najít ztracený šroubek pod nábytkem nebo slouží jako pomůcka ve fyzikálním vzdělávání (například přes vědeckou aplikaci Phyphox pro školní pokusy). Při rekonstrukci domu nebo hledání cenností se na ni ale spolehnout nedá.

Tam patří skutečné měřicí přístroje. A pokud senzor ukazuje nestabilní hodnoty, stačí telefon nakalibrovat – opisem tvaru osmičky ve vzduchu.