Naivní Češi dělají z Wi-Fi routerem tuto věc. Zdravý rozum to nepochopí

Mince položená na plastovém krytu routeru. Kousek alobalu za anténou. Jednoduché, levné a na první pohled skoro k nevíře. Podle návodů ze sociálních sítí má stačit pár vteřin práce a domácí Wi-Fi se prý rozběhne jako nová.

Zní to lákavě, jenže rádiové vlny se řídí fyzikou, ne internetovými radami. A právě ta rozhoduje o tom, který z triků má smysl a který je pouhé divadlo.

Mince na routeru: proč je to slepá ulička

Průměr české desetikoruny je 24,5 mm. Pro vlny Wi-Fi je to zanedbatelná překážka. Pásmo 2,4 GHz pracuje s vlnovou délkou přibližně 12,5 cm, pásmo 5 GHz s délkou kolem 6 cm.

Odraz a směrování vln předpokládají vodivou plochu, která je s vlnovou délkou srovnatelná nebo větší. Mince tuto podmínku nesplňuje. Signál tak nezesílí, neusměrní ani nestabilizuje.

Alobal za anténou: zisk na jedné straně, ztráta na druhé

U alobalu je situace složitější. Fólie o rozměrech 20 až 30 cm za anténami opravdu funguje, ale jako pasivní reflektor. Do sítě nepřidává žádný výkon, jen přesměruje vlny jiným směrem.

Testy zveřejněné na portálu XDA Developers popisují růst rychlosti v požadovaném směru ze 174 na 225 Mb/s, tedy asi o 29 %. Zároveň ale signál za reflektorem oslabil a ping vzrostl ze 4 na 10 ms.

Podobnou zkušenost popisují uživatelé v diskusích: „Alobal za routerem mi v pracovně zvedl rychlost o nějakých 50 Mb/s. Jenže v kuchyni se manželce přestala načítat videa na tabletu.“

Princip vysvětluje i výzkumnice Xia Zhou z Dartmouth College, která se podílela na projektu WiPrint. Reflektor podle ní funguje jako v kapesní svítilně: soustředí vlny do jednoho směru, ale za reflektorem vytváří stín.

Proč se Wi-Fi chová v každém pokoji jinak

Pásmo 2,4 GHz lépe proniká zdmi a nábytkem, ale nabízí nižší propustnost a v hustě zastavěných oblastech trpí rušením.

Pásmo 5 GHz dosahuje vyšších rychlostí díky širším kanálům. Jeho dosah je ale kratší a zdi i kovové předměty ho tlumí výrazně víc.

Modelový příklad: když improvizace nestačí

Vezměme třípokojový byt o ploše 70 m². Router stojí na zemi v rohu předsíně za kovovým botníkem a v ložnici dosahuje stahování jen 15 Mb/s.

Mince na routeru nezměnila nic, rychlost zůstala na 15 Mb/s. Alobal za anténami zvedl rychlost v ložnici na 28 Mb/s, tedy o 86 %, jenže v kuchyni na opačné straně bytu signál zcela zmizel.

Řešením bylo přesunout router doprostřed bytu do výšky 1,5 metru a rozumně rozdělit pásma. Pásmo 5 GHz obsluhovalo televizor a notebook poblíž, pásmo 2,4 GHz vzdálenou chytrou zásuvku. Výsledek: stabilních 180 Mb/s v ložnici i v kuchyni.

Co opravdu pomáhá

Největší vliv má umístění. Router patří do středu bytu, zhruba do výšky očí a mimo skříně, rohy a blízkost velkých kovových či betonových ploch.

Pokud to nestačí, přicházejí na řadu dvě hardwarová řešení. Wi-Fi repeater je nejlevnější způsob, jak vykrýt jedno slepé místo, ale kvůli jednomu rádiu může propustnost klesnout až o 50 %.

Pro větší byty a patrové domy jsou vhodnější mesh systémy, například Google Nest Wifi Pro nebo eero. Zařízení mezi jednotlivými body přecházejí plynule a bez výpadku spojení.