Proč nechci, nemám a nikdy nebudu mít iPhone?

Začalo to nevinně. Chtěl jsem poslat kolegyni větší soubor z telefonu přímo do jejího počítače. Ne přes cloud, ne přes mail – prostě přetáhnout. Na Androidu by to byla práce na pět sekund. Na iPhonu? Musel jsem hledat aplikaci třetí strany, autorizovat přístup, obejít tři systémová omezení. A najednou mi došlo: tohle zařízení za čtyřicet tisíc mi nedovolí normálně pracovat se soubory.

Nebyl to ojedinělý problém. Čím víc jsem iPhone používal profesionálně, tím víc jsem narážel na limity, které Apple prezentuje jako „ochranu uživatele

Když ochrana začíná připomínat klec

Bezpečnost iOS je legendární. Walled garden – zahrada obehnaná zdí – chrání před malwarem, nekontrolovanými aplikacemi, chaosem. Jenže ta zeď má ještě jeden efekt: brání vám odejít. Všechna data v iCloudu, aplikace koupené v App Store, propojení s Apple Watch, Mac, iPad. Každé zařízení vás táhne hlouběji do ekosystému.

Zkuste si představit, že chcete přejít na Android. Musíte přesunout fotky (ne všechny se přenesou s metadaty), najít náhrady za aplikace (některé na Androidu neexistují), odpojit hodinky (které přestanou fungovat), naučit se nový způsob zálohování. Switching costs – náklady přechodu – jsou u Applu astronomické. A to není náhoda.

Martin, vývojář z Brna, to popsal trefně: „Apple vám neprodává telefon. Prodává vám členství v klubu, ze kterého je čím dál těžší vystoupit. A když už se rozhodnete odejít, zjistíte, že polovinu věcí, které jste si mysleli, že vlastníte, vlastně jen pronajímáte.“

Co mi Android ukázal o svobodě

Když jsem po letech přešel na Android, první týden byl chaos. Musel jsem se naučit nové gesta, najít alternativy k aplikacím, zvyknout si na jinou logiku systému. Ale pak přišlo osvobození.

Mohl jsem si nastavit výchozí aplikace. Prohlížeč, mapy, e-mail – cokoliv. Na iOS to Apple roky zakazoval (a i dnes je to omezené). Mohl jsem instalovat aplikace mimo Google Play – třeba open-source nástroje, které Apple nikdy neschválí. Mohl jsem přistupovat k souborovému systému jako na počítači.

Nejvíc mě ale překvapilo, jak levné může být špičkové zařízení. Vlajkové lodě s Androidem nabízejí 120Hz displeje, extrémně rychlé nabíjení (100W vs. 27W u iPhonu), ohebné displeje, lepší zoom. A stojí o třetinu míň než iPhone Pro Max.

Nejde přitom o výkon – ten je srovnatelný. Jde o filozofii. Apple vám prodává „prémiový zážitek

Evropa začíná tlačit – a Apple se brání

Pak přišel Digital Markets Act. Evropská legislativa, která nutí Apple otevřít iOS alternativním obchodům s aplikacemi a povolit sideloading – instalaci aplikací mimo App Store. Apple to prezentuje jako bezpečnostní riziko. Realita? Jde o kontrolu a peníze.

Z každého nákupu v App Store si Apple bere až 30 procent. Vývojáři nemají jinou možnost – chtějí-li distribuovat aplikace na iOS, musí jít přes Apple. To je monopol v učebnicovém pojetí. A DMA tento monopol láme.

Zajímavé je sledovat, jak Apple na DMA reaguje. V EU už musí povolit alternativní obchody – ale podmínky nastavil tak složitě, že je pro menší vývojáře téměř nemožné je splnit. Formálně pravidla dodržuje, fakticky je obchází.

Jana, nezávislá vývojářka aplikací, to komentuje ostře: „Apple tvrdí, že chrání uživatele. Ve skutečnosti chrání svůj byznys model. Kdyby šlo o bezpečnost, proč Android s otevřeným systémem nemá zásadně víc malwaru? Jde o kontrolu, ne o ochranu.“

Právo na opravu – a proč vám Apple nechce, abyste si telefon opravili sami

Další kapitola: opravy. Apple roky aktivně bojuje proti „právu na opravu