Chlorovodík unikající z trhlin na svazích Alba Mons naznačuje, že vnitřek Marsu stále žije. Extrémně citlivé přístroje zachytily signál, který se opakuje vždy na začátku léta.
Mars není mrtvý, jen spí. Sonda našla nečekaný důkaz nad obří sopkou
Když se teplota vyšplhá nad minus sto dvacet
Představte si krajinu, kde zimní teploty klesají až na -120 °C. Led sevře každou trhlinu ve skále, uzavře každý průchod plynu z hlubin. Pak přijde teplejší období a zmrzlá voda začne sublimovat – mění se přímo z pevného skupenství na pár. V tu chvíli se pukliny znovu otevírají a něco, co dřímalo pod povrchem, dostane šanci uniknout ven.
Přesně takový scénář se podle mezinárodního týmu vědců odehrává na severních svazích sopky Alba Mons, jednoho z nejrozsáhlejších vulkanických útvarů ve sluneční soustavě. Průměr její základny přesahuje 1 500 kilometrů a její historie sahá zhruba 3,7 miliardy let do minulosti, kdy Mars vypadal úplně jinak než dnes.
Tehdy po jeho povrchu tekla voda a mohutné sopky chrlily obrovské objemy lávy. Dnes tam vládnou pouště, prach a mrazivé ticho. Jenže nový objev naznačuje, že geologický příběh rudé planety ještě neskončil.
Dvě částice na miliardu, které nevysvětlíš běžnou chemií
Klíčovým vodítkem se stal chlorovodík (HCl), plyn detekovaný infračerveným spektrometrem ACS na palubě evropské sondy ExoMars Trace Gas Orbiter. Na Zemi tento plyn uniká mimo jiné z horkých sopečných systémů – nemusí jít o velkolepou erupci, stačí pomalé prosakování trhlinami ve skalách.
Chlorovodík v marťanské atmosféře byl objeven už před několika lety. Vědci dlouho hledali vysvětlení, proč se jeho koncentrace mění se střídáním ročních období. Obvykle lze jeho přítomnost připsat cyklu prachu a vody spolu s chemickými reakcemi probíhajícími ve vzduchu.
Hladina HCl typicky vrcholí za určitých sezónních podmínek a poté téměř mizí. Tentokrát se ale signál objevil nad severními svahy Alba Mons v neobvyklou dobu – na začátku léta na severní polokouli. A co víc, ve stejné oblasti se opakoval.
Koncentrace byla extrémně nízká, přibližně 2 molekuly na miliardu. Přesto extrémně citlivé přístroje sondy dokázaly jeho stopu zachytit. Výzkumníci měli k dispozici osm lokálních detekcí lišících se místem i časem. Malý počet pozorování, ale jejich podobnost vedla tým k hledání zdroje mimo běžné atmosférické procesy.
Práci vedl Alexander Trokhimovský a na interpretaci neobvyklých měření v kontextu geologie Marsu se podílel profesor Daniel Mège z Centra pro výzkum vesmíru Polské akademie věd a Univerzity v Bernu. Výsledky publikoval tým 4. listopadu v prestižním časopise Science Advances.
Čerstvé trhliny a světlejší usazeniny: stopa k magmatu
Když vědci zkombinovali měření plynu se snímky povrchu z kamery CaSSIS, začala se skládat fascinující skládačka. Snímky odhalily úzké pukliny v oblasti Alba Mons, některé dlouhé stovky metrů a široké méně než metr. V jejich blízkosti se objevily neobvyklé, jasnější povrchové útvary.
Vědci se domnívají, že by mohlo jít o usazeniny plynů prosakujících z nitra planety. Podobné jevy se vyskytují na Zemi kolem fumarol – míst, kudy sopečné plyny unikají malými otvory a trhlinami. Samotná přítomnost puklin a změna barvy ještě nemusí nutně dokázat přítomnost magmatu. V kombinaci s neobvyklými měřeními chlorovodíku však poskytují mnohem silnější základ pro podezření, že se pod povrchem stále něco děje.
Alba Mons po sobě zanechala rozsáhlý systém geologických struktur včetně zlomů a puklin. Ačkoli se dnes na Marsu nepozorují žádné lávové proudy, nový výzkum naznačuje, že magmatické procesy mohou probíhat hluboko pod povrchem. Vědci odhadují, že chlorovodík ze trhlin uniká velmi pomalu – méně než 3 kilogramy za sekundu. Přesně to odpovídá představě spícího magmatického systému bez aktivní erupce.
Možný je i jiný scénář: plyn by mohl pronikat z nitra planety celoročně, ale v zimě ho zachycují částice ledu. Pouze změna atmosférických podmínek pak usnadňuje přístrojům sondy jeho detekci. Jedná se však o hypotézy vyžadující důkladnější ověření.
Profesor Mège oznámil, že tým hodlá ve výzkumu pokračovat. Připravují se laboratorní experimenty, v nichž vědci zkoumají, jak se chová chlorovodík z magmatu při průniku substrátem bohatým na led. Cílem je oddělit skutečné změny v množství unikajícího plynu od změn v podmínkách, za kterých lze plyn pozorovat.
Mars žije dál: zemětřesení, mladá láva a nové otázky
Nový objev zapadá do rostoucího množství důkazů naznačujících, že geologická historie Marsu zdaleka nekončí. Nedávno byly na planitě Elysium Planitia objeveny překvapivě mladé sopečné usazeniny, jejichž stáří se odhaduje na pouhých asi 50 000 let.
Přistávací modul InSight poskytl další informace. Jeho seismometr zaznamenal četná zemětřesení na Marsu, což ukazuje, že v nitru planety stále probíhají geologické procesy. To není přímý důkaz magmatu pod Albou Mons, ale zpochybňuje to představu Marsu jako zcela stacionárního světa.
Další analýzy naznačují, že vulkanická minulost planety může být mnohem bohatší, než předpokládaly předchozí modely. Polský geolog nedávno odhalil mnohem složitější historii jednoho z vulkanických systémů Marsu. Každý nový objev posouvá hranice toho, co o rudé planetě víme.
Možná Mars není mrtvý svět. Možná jen spí – a čeká na správný okamžik, kdy znovu ukáže, že jeho nitro stále žije.