K čemu slouží malý tmavý kroužek vedle fotoaparátu na mobilu? Umí toho hodně, ale většina většina Čechů to netuší

Otočíš telefon zády k sobě a vidíš objektivy. A vedle nich malý tmavý kruh, který se tváří jako další kamera. Jenže nic nefotí. Dělá něco, co žádná čočka sama nezvládne, a to právě díky němu může telefon vnímat svět trochu jinak než ty.

Oko, které nevidí obraz, ale vzdálenost

Kamera zachytí, jak scéna vypadá. Nedokáže ale spolehlivě říct, jestli je židle půl metru, nebo dva metry od tebe. Právě tuhle mezeru zaplňuje senzor, který se jmenuje LiDAR. Název vychází z anglického Light Detection and Ranging, tedy volně z „detekce a měření vzdálenosti pomocí světla“.

Princip je překvapivě prostý. Senzor vyšle krátký světelný záblesk, ten se odrazí od předmětu a vrátí se zpátky. Elektronika změří, jak dlouho cesta trvala. Světlo se šíří neuvěřitelně rychle, takže telefon pracuje s nepatrnými zlomky času. Z nich ale spočítá vzdálenost ke konkrétnímu povrchu. Záblesky jsou navíc v infračervené oblasti, takže je lidské oko nevnímá a nikoho v okolí neoslní.

Když takových bodů změří velké množství, vznikne hloubková mapa okolí. Čím hustší je, tím přesnější představu o tvaru prostoru může software získat.

K čemu to všechno je dobré

Nejviditelnější je měření. V aplikaci pro měření namíříš telefon na předmět, označíš začátek a konec a dostaneš přibližnou délku. Hodí se to u nábytku nebo stěny. Profesionální měřicí přístroj to ale nenahradí, na přesnou práci se spoléhat nemůžeš.

Větší trumf přichází při 3D skenování místností. Kompatibilní aplikace spojí obraz z kamery s hloubkovými daty a rozpozná stěny, podlahu, dveře, okna i některé kusy nábytku. Výsledkem je trojrozměrný model nebo podklad pro půdorys, užitečný při zařizování bytu či rekonstrukci. Apple pro to nabízí nástroj RoomPlan, který právě data z kamery a LiDARu kombinuje.

Sousedí s tím i rozšířená realita. Když aplikace ví, kde přesně leží podlaha nebo zeď, virtuální židle či stůl nepůsobí jako nálepka na displeji, ale jako předmět opravdu postavený v místnosti.

Senzor pomáhá i samotnému focení. Za šera má klasické automatické zaostřování těžký úkol, protože je málo světla. Informace o vzdálenosti telefonu usnadní rozhodnutí, kam zaostřit, a na podporovaných iPhonech se využívá také u portrétů v nočním režimu.

Uplatnění má i v přístupnosti. Na podporovaných iPhonech umí režim Detekce v aplikaci Lupa rozpoznat lidi, dveře nebo nábytek v blízkosti a dát o nich vědět hlasem, zvukem či vibrací. Apple zároveň upozorňuje, že funkce nemá nahrazovat navigační pomůcky tam, kde by chyba mohla být nebezpečná.

Které telefony ho mají a co Android

Skutečný LiDAR Scanner nasadil Apple v roce 2020. Nejdřív se objevil v iPadu Pro na jaře, o pár měsíců později v modelech iPhone 12 Pro a 12 Pro Max. Od té doby ho mají všechny generace Pro, až po iPhone 17 Pro a 17 Pro Max. Základní modely, verze Plus ani iPhone Air ho nemají.

Na Androidu se pravý LiDAR prakticky neprosadil. Výrobci dříve sázeli na podobnou technologii ToF (Time of Flight). Měly ji třeba Samsung Galaxy S20 Ultra 5G, LG V60 ThinQ nebo Sony Xperia 1 II, jejíž 3D iToF senzor změřil desítky tisíc bodů v záběru. Samsung později od dedikovaného senzoru ustoupil a podobně postupovala většina dalších značek.

Dnešní Androidy proto skládají hloubkovou mapu z kamer, dat o pohybu a softwaru. Google k tomu nabízí ARCore Depth API, které odhadne hloubku i bez zvláštního senzoru. Pro uživatele může být výsledek podobný, stejnou přesnost 3D mapy ale nelze čekat u každého telefonu.

Takže až příště objevíš malý senzor vedle objektivů, nemusí jít o LiDAR. Může to být ToF, laserové zaostřování nebo jiný systém měření vzdálenosti. Všiml sis někdy, že tvůj telefon něco takového skrývá?