Jak z člověka udělat kyborga: Vědci to dokáží za 5 dní bez jediného zásahu skalpelu

Laboratoř na University College London v roce 2017. Designérka Dani Clode nasazuje testovacímu dobrovolníkovi na pravou ruku něco, co vypadá jako 3D tištěný prst vedle malíčku. Do bot mu vkládá tlakové senzory. Za pět dní jeho mozek začne tento robotický prst mapovat v motorické kůře, jako by tam vždycky patřil.

Celých 98 % z 596 testovaných dokázalo zařízení úspěšně použít hned během první minuty. Bez skalpelu. Bez krve. Bez jediného chirurgického zákroku.

Když mozek adoptuje křemíkového pomocníka

Third Thumb – tak se jmenuje absolventský projekt, který změnil pohled vědy na lidskou adaptabilitu. Funguje na překvapivě jednoduchém principu: jemným tlakem levého palce u nohy dáváte robotickému prstu povel k sevření, tlakem pravého k rozevření.

Během modelového dne dokážete jednou rukou držet hrnek s kávou, druhou listovat v dokumentech a robotickým prstem přidržovat telefon. Po pěti dnech intenzivního používání – dvě až šest hodin denně – váš mozek začne prst ovládat podvědomě, podobně jako biologické prsty.

Profesorka Tamar Makin z University of Cambridge, která celý výzkum plasticity mozku vedla, to shrnuje jasně: „Evoluce nás nepřipravila na používání další části těla. Zjistili jsme, že abychom mohli rozšířit své schopnosti novým a nečekaným způsobem, musí mozek přizpůsobit reprezentaci biologického těla.“

Výzkumy však odhalily i fascinující vedlejší efekt: během pětidenního tréninku dochází k dočasnému překrytí motorických reprezentací jednotlivých biologických prstů v senzorimotorické kůře. Jeden z diváků na YouTube to komentoval slovy: „Představa, že ovládám prst na ruce mačkáním palců u nohou, zní jako totální motorický chaos. Ale jestli se na to mozek opravdu adaptuje za pár dní, tak je lidská plasticita neuvěřitelná.“

Vidět ve tmě jako kočka – stačí nasadit čočky

Vědecký časopis Cell zveřejnil 22. května 2025 studii, která zní jako science fiction. Tým z University of Science and Technology of China vyvinul kontaktní čočky, které lidem propůjčují schopnost vidět ve tmě.

Technologie využívá měkké hydrogelové čočky dopované upkonverzními nanočásticemi na bázi zlata a lanthanoidů o průměru pouhých 45 nanometrů. Tyto částice absorbují fotony blízkého infračerveného záření (800 až 1600 nanometrů) a přeměňují je na fotony s vyšší energií ve viditelném spektru (380 až 750 nanometrů).

Celý proces probíhá zcela přirozeně a bez nutnosti jakéhokoli externího napájení. Nasadíte si čočky a vidíte infračervené záření, které je pro běžné lidské oko neviditelné. Žádné operace, žádné implantáty.

Muž, který překonává gravitaci

Britská společnost Gravity Industries posunula kyborgizaci ještě o level výš. Její zakladatel Richard Browning zahájil vývoj proudového obleku Gravity Jet Suit v roce 2016 a o rok později získal patent.

Srdcem systému je pět mikro-proudových turbín – dvě na levém předloktí, dvě na pravém a jedna na zádech. Celkový výkon: 1 050 koňských sil. Oblek létá rychlostí přesahující 80 kilometrů za hodinu, oficiální rekord činí 136,89 km/h.

Jako palivo slouží letecký petrolej (Jet A-1), motorová nafta nebo kerosin. Člověk se stává pevnou součástí stroje, kde každý pohyb ruky určuje směr letu. Doba letu se pohybuje mezi 1 až 4 minutami v závislosti na hmotnosti pilota a povětrnostních podmínkách.

Co vlastně znamená být kyborgem?

Mnoho lidí žije v přesvědčení, že kyborgizace vyžaduje invazivní chirurgické zákroky, kovové součástky pod kůží nebo čipy voperované přímo do mozku. Tento mýtus, masivně šířený popkulturou, však moderní věda rázně vyvrací.

Skutečná kyborgizace je definována jako funkční splynutí biologického organismu s technologií do jednoho integrovaného zpětněvazebného systému. Tento koncept není novinkou – jeho kořeny sahají až do září 1960, kdy vědci Manfred Clynes a Nathan S. Kline publikovali v odborném časopise Astronautics průkopnický článek „Cyborgs and Space.

Představili v něm termín kyborg jako kybernetický organismus, který měl původně umožnit lidem přežít v kosmickém prostoru bez nutnosti složitě simulovat pozemské prostředí. Dnes tuto definici plně naplňují neinvazivní nositelná zařízení – exoskeletony, proudové obleky, externí robotické končetiny.

Hranice toho, co lidské tělo dokáže, se právě teď otřásají v základech. A k proměně v kybernetický organismus často stačí pouhých pět dní tréninku.