Zeptali jsme se AI na 3 nejkrásnější české herečky historie. Odpověď překivapila, ale dává smysl

Co vlastně dělá tvář krásnou? Podle psychologů jako David Perrett či dvojice Langlois a Roggman to není jen otázka vkusu. Lidský mozek prý odjakživa přitahují tváře, jejichž rysy jsou vyvážené, souměrné a blízké populačnímu průměru. Žádná výrazná asymetrie, žádná extrémní odchylka.

Právě toto chladné, měřitelné pravidlo jsme zadali umělé inteligenci. Úkol zněl jasně: projít českou filmovou historii a vybrat tři ženy, jejichž obličej se nejvíc přibližuje ideálu proporcí, symetrie a takzvaného zlatého řezu. Každou z nich měla zařadit do jiné doby.

Měřítko, které nezná sympatie

Algoritmus nehodnotil charisma, talent ani popularitu. Díval se na poměr horní, střední a dolní třetiny obličeje, na rozestup očí, šířku lícních kostí vůči čelisti a celkový tvar tváře. Výsledek je zajímavý tím, že se jeho tři volby shodují s ikonami, které si česká veřejnost pamatuje po generace.

Pro éru první republiky vybral ženu, která byla ve třicátých letech synonymem filmového lesku. Pro období komunismu herečku, jejíž tvář dlouhé roky dominovala velkému plátnu. A pro současnost jméno, které dnes patří k nejvytíženějším. Kdo to je, se dozvíte vzápětí.

Baarová, Brejchová a Dyková: tři epochy, jedna geometrie

První republika: Lída Baarová. Podle rozboru měla téměř učebnicové proporce. Oči souměrně rozložené, lícní kosti v rovnováze s linií čelisti a jemný, přirozeně vyvážený profil. Ve třicátých letech byla vrcholem filmového glamouru nejen doma, ale i v Evropě. Její angažmá v německém studiu Babelsberg podle AI nebylo náhodné, odpovídala přísným estetickým standardům tehdejšího evropského filmu. Symbolem prvorepublikové elegance se stal i snímek Dívka v modrém z roku 1940.

Éra komunismu: Jana Brejchová. Typ jemné, souměrné krásy s čistými liniemi. Z antropologického hlediska měla mimořádně vyvážený poměr tří částí obličeje a pravidelně tvarované oči, které ovládaly celou kompozici tváře bez rušivých disproporcí. Od padesátých do osmdesátých let byla absolutní ikonou československého filmu. Pro svůj půvab i fotogeničnost ji v zahraničí přirovnávali k Brigitte Bardot a říkalo se jí „česká Bardotka“. Kamery v detailních portrétech jen těžili z geometrické čistoty jejích rysů.

Současnost: Tatiana Dyková (Vilhelmová). U dnešní generace hereček podle analýzy vyniká vysokou mírou symetrie. Má klasicky oválný tvar tváře, který evoluční psychologie považuje za univerzální znak přitažlivosti, a proporčně vyvážené uspořádání očí i úst. Patří k nejvšestrannějším a nejobsazovanějším tvářím moderní české kinematografie.

Dává to smysl, nebo je to jen matematika?

Zajímavé je, že u Dykové se klasická souměrnost pojí s dynamickou přirozeností. To odpovídá dnešnímu trendu, který dává přednost méně stylizované, ale přesto harmonické tváři. Ideál se tedy mění v podání, nikoli v základní geometrii.

Zůstává otázka, jestli se dá krása opravdu změřit pravítkem. Některé z nejpůsobivějších filmových tváří mají právě drobnou nepravidelnost, která se vryje do paměti. Souhlasíte s volbou umělé inteligence, nebo byste do trojice zařadili někoho jiného?